SZZk: nová akreditace

Kulturní dramaturgie v divadelní praxi

Státní závěrečná bakalářská zkouška je zahájena obhajobou bakalářské práce. Posléze student přistoupí k teoretické a praktické části zkoušky:

SZZK je zahájena obhajobou bakalářské práce. Poté student přistoupí ke zkoušce z následujících oblastí:

I. Historie, teorie a praxe divadla

II. Kulturní dramaturgie a organizace

III. Prezentace a animace umění a kultury

Student u zkoušky předloží seznam nejméně 30 zhlédnutých inscenací, záznamů divadelních inscenací nebo přečtených dramatických textů. Z tohoto seznamu komise vybere jeden titul (s přihlédnutím k volbě otázek), který student podrobí analýze.

SZZK je zakončena prezentací a obhajobou realizovaného tvůrčího projektu.

Znalosti ověřované v rámci SZZK se vážou k následujícím předmětům ZT a PZ:

II. Kulturní dramaturgie a organizace (20 otázek)

1. Režie jako řemeslo (základní principy mizanscénování, dramatická situace).
2. Dramaturgicko-režijní koncepce a její realizace.
3. Strategické plánování a jeho využití při realizaci kulturních projektů.
4. Projektové řízení (využití principů projektového řízení při realizaci kulturní akce/kulturních projektů).
5. Proces vzniku a realizace kulturních projektů (produkční cyklus různých typů kulturních projektů).
6. Finanční zajištění projektu (formy financování projektu, grantová politika atp.), možnosti a formy propagace kulturní akce.
7. Co je podstatou divadelního prostoru? Popište podobu a princip divadelního prostoru jednotlivých vývojových etap od antiky po baroko (včetně používaných označení). Představte libovolný alternativní divadelní prostor z historie divadla či takový, se kterým jste se v nedávné době setkali (včetně názvu inscenace, jména režiséra, místa a času uvedení).
8. Popište představení inscenace, které jste v nedávné době navštívili. Čím je aktuální? Popište charakter ústřední postavy. O co jí jde? Které dramatické situace jsou podle vás klíčové a proč? Jakým způsobem herci vytvářejí své postavy? Který moment představení byl pro vás nejpůsobivější a proč? Ve kterém momentu ze závěru inscenace se završuje (či má završovat) divákovo vnímání, z něhož pramení závěrečná katarze?
9. Marketingový mix v kulturních organizacích.
10. Fundraising, jeho hlavní zásady a strategie.
11. Možné zdroje financování kulturních projektů.
12. Zpracování grantových žádostí.
13. Týmová práce: umění budování týmu a proces řešení problému týmovou prací, profesionální etika.
14. Prezentace připraveného (fiktivního) kulturního či uměleckého projektu.
15. Typologie festivalů. Historie festivalového podnikání v České republice.
16. Základní pojmy související s festivalem.
17. Dramaturgie festivalu.
18. Tým festivalu, stanovení jednotlivých cílů a úkolů, plánování.
19. Festivalový dramaturg, kulturní dramaturg.
20.  Prostor - výběr na základě dramaturgie festivalu (divadlo, kinosály, kulturní domy, site specific prostory atd.; technické požadavky hostujících souborů).

III. Prezentace a animace umění a kultury (20 otázek)

1. Herecká průprava založená na vnější a vnitřní technice (divadlo versus "animační" prostor).
2. Vytváření jevištní postavy versus animační etuda (práce s textem, uložení textu do paměti, dialogičnost a partnerská souhra, temporytmus hereckého projevu, chůze).
3. Cíle a podoby uměleckého vzdělávání, práce s publikem u nás a v zahraničí. Český vzdělávací rámec: doporučená literatura, vzdělávací a propagační akce, instituce a organizace zabývající se realizací uměleckého vzdělávání.
4. Divadelní lektorství: existující a možné podoby praxe, problematika cílových skupin, možnosti finančního a materiálního zajištění. Kulturní aktivity knihoven, muzeí a galerií a dalších.
5. Prezentace připravené (popř. i realizované) koncepce (akce/aktivity) v rámci uměleckého vzdělávání konkrétní umělecké/kulturní instituce. Profil lektora uměleckého vzdělávání: schopnosti, dovednosti, znalosti. Možná úskalí a jak jim předcházet, jak je řešit.
6. Scéna a scénologie, obraz a vyobrazení, symboličnost v umění a symboličnost v reklamě. Proč lze označit dnešní dobu za dobu všeobecné scénovanosti? Proč je scénování důležité a jaké jsou jeho nepříznivé důsledky?
7. Vnitřně-hmatové vnímání. Prožitek a zážitek. Jakým způsobem přispívají prozodické kvality dramatického textu k vytváření prostoru a diváckého prožitku? Srovnejte japonský (potažmo východní) a západní způsob pohledu na vytváření energie potřebné k vytváření prožitku.
8. Mediální systém v ČR (veřejnoprávní, komerční a dezinformační média).
9. Lidské zdroje ve zpravodajství, fungování redakce.
10. Co je a co není kulturní publicistika? Vztah umění a kritiky. Funkce a role kulturní publicistiky a její žánry.
11. Mediální prostor pro kulturní publicistiku v České republice a jeho osobnosti (tištěná média, internet, rozhlas a televize).
12. Návrh komunikační strategie multižánrového kulturního festivalu.
13. Psaní jako fenomén (terapeutické funkce psaní, sebevyjádření, schopnost komunikovat vlastní prožitky, psaní jako apel i jako realizace estetické funkce).
14. Podoby psaní - lyrické bezčasí, epika jako příběh vypravěče, dramatická situace. Dialog a monolog jako dva principy komunikace.
15. Co znamenají pojmy kultura řeči a kultivovaný projev?
16. Komunikační sféry národního jazyka a jim odpovídající vhodné vyjadřovací prostředky.
17. Výslovnostní a neverbální kvality jazykového projevu.
18. Literární komunikace, její povaha a její specifika.
19. Autor - historický autor, modelový autor, hlas promlouvající v literárním díle.
20. Čtenář - historický čtenář, modelový čtenář, fiktivní adresát; otázka porozumění literárnímu dílu.